Historie neurochirurgie v Českých Budějovicích
Počátky operačních výkonů na nervovém systému v Českých Budějovicích spadají do počátku 50. let 20. století. Operace se tehdy prováděly v českobudějovické vojenské nemocnici pod vedením náčelníka prim. pplk. Bedřicha Pitry, který byl žákem profesora Zdeňka Kunce. Proto MUDr. Pitra, byť všeobecný chirurg ovládal řadu neurochirurgických operací, které se jeho spolupracovník a posléze zástupce MUDr. Krejcárek naučil. Šlo z největší části o operace páteře, především výhřezy bederních meziobratlových plotének. Z diagnostických metod vojenští budějovičtí chirurgové dokonale ovládali mozkovou ventrikulografii, metodu, která je řadě dnešních neurochirurgů patrně vůbec nezná. Jiný výkon, který skončil v propadlišti dějin, byla anterolaterální spinotalamická chordotomie, kterou MUDr.Krejcárek s MUDr. Jandou prováděli u neztišitelných bolestí maligního původu. Působení MUDr. Krejcárka v budějovické vojenské nemocnici bylo ukončeno jeho závažným onemocněním. Po vyléčení v roce 1976 nastoupil MUDr. Krejcárek na částečný úvazek jako ambulantní lékař na chirurgické oddělení Krajské nemocnici KÚNZ, jak zněl tehdejší název současné Nemocnice České Budějovice a.s. Na rozdíl od své vojenské kolegyně byla v té době „civilní“ nemocnice z hlediska zkušeností s neurochirurgickými výkony nepopsaným kusem papíru, nepočítáme-li trepanační návrty u úrazů. Tyto byly prováděny v rámci traumatologie z větší části jako diagnostické výkony hledající epidurální hematom na doporučení neurologů, než aby představovaly cílený léčebný postup. Záhy po svém nástupu začal MUDr. Krejcárek operovat nemocné s výhřezy bederních plotének, tak jak na to byl zvyklý ze svého předchozího pracoviště. Činil tak v odpoledních hodinách po ukončení jiných operačních programů a vzhledem ke svému částečnému pracovnímu úvazku ambulantního chirurga ve svém volném čase. Operoval zpočátku dva, v dalších letech až čtyři nemocné s výhřezy týdně a tyto jeho operace představovaly po dobu deseti let jediné neurochirurgické výkony prováděné v Krajské nemocnici. Asistovat při těchto operací bylo pro mladé začínající chirurgy krajně nezáživné. MUDr. Krejcárek používal na svou dobu velmi malý a šetrný paravertebrální přístup do operovaného prostoru, který byl osvícen pouze klasickou operační lampou a jakýkoliv pokus asistenta alespoň krátce nahlédnout do operačního pole končil srážkou dvou hlav nad operovaným pacientem. Bylo proto logické, že se MUDr. Krejcárkovi asistentů nedostávalo.
Shodou okolností nastoupil po roční prezenční vojenské službě na chirurgické oddělení Krajské nemocnice v roce 1977 MUDr.Petr Kozler. Vzhledem k jeho zájmu o nervový systém, který projevoval po celou dobu studia mediciny, ho operace výhřezů od počátku přitahovaly. Není proto divu, že se během předatestační přípravy snažil být u operací výhřezů co nečastěji a po složení atestace z chirurgie I. stupně v roce 1980 se již stal prakticky stálým asistentem MUDr. Krejcárka, od kterého se mnohému naučil a který ho značnou měrou inspiroval při výběru profesního směřování.
Byť bylo počátkem osmdesátých let minulého století v socialistickém Československu všechno plánované, došlo teprve tehdy šéfům zdravotnictví, že je nemyslitelné, aby v Českých Budějovicích jako posledním krajském městě nebyla samostatná neurochirurgie. V roce 1981 bylo rozhodnuto, že se postupně neurochirurgické oddělení vybuduje s tím, že se některý z lékařů chirurgického oddělení Krajské nemocnice oboru neurochirurgie vyučí. Volba celkem logicky padla na MUDr. Kozlera, který počátkem roku 1982 nastoupil na mimořádnou dlouhodobou stáž na Neurochirurgické klinice ÚVN v Praze, aby se po složení atestace z neurochirurgie koncem roku 1985 na jih Čech vrátil.
Samostatné neurochirurgické oddělení bylo ustaveno v Krajské nemocnici dne 6.října 1986. Personálně se skládalo z primáře (MUDr. Kozler), zástupce primáře (MUDr. Vladimír Chlouba), vrchní sestry (Marie Adamcová) a sedmi dalších zdravotních sester, z nichž čtyři byly čerstvými absolventkami střední zdravotnické školy. K dispozici mělo 12 lůžek, z toho tři v režimu „intenzivní“, dnes bychom asi spíše použily termín intermediální péče a operační sál 2x týdně. Z operačních výkonů zpočátku dominovaly operace v rámci kraniocerebrální traumatologie, výkony na bederní a posléze i krční páteři u degenerativních onemocnění a operace periferních nervů od úžinových syndromů po autotransplantace. Těchto výkonů se v počátcích provádělo kolem 150-200 ročně.
Za určitý zlom ve spektru operačních výkonů lze považovat rok 1990. Jednak se naplno rozběhla CT diagnostika, která byla v omezené míře k dispozici od počátku roku 1989 a klasickou angiografii nahradila DSA. Oddělení posílilo i personálně, když z chirurgie v Jindřichově Hradci přibyl MUDr. Vladimír Přibáň. Spektrum operačních výkonů se postupně měnilo. Zatímco mozkových operací do té doby bylo poměrně málo v letech 1990 až 1994 je registrováno 262 operací mozkových nádorů, z toho 98 meningiomů, 26 neurinomů akustiku a 15 adenomů hypofýzy. Z dalších výkonů se objevovaly operace spinálních nádorů, VP zkratů a operací meningokél u novorozenců, mozkových AVM a aneuryzmat. Rejstřík operací výhřezů bederních plotének byl ve spolupráci s radiologem Dr. Fenclem rozšířen o punkční metodu automatické lumbální diskektomie celkem rutinním prováděním diskografií.
Neurochirurgické oddělení v tomto období organizovalo každoročně v rámci schůzí Spolku lékařů odborná sdělení informující lékařskou veřejnost o postupném rozvoji oboru neurochirurgie, navázalo kontakt s hornorakouským sdružením lékařů, se kterým spolupořádalo první společné konference a v září 1989 mu bylo svěřeno pořadatelství Pracovních dnů Čsl. Neurochirurgické společnosti. Po odchodu MUDr. Kozlera na podzim roku 1994 zpět na střešovickou neurochirurgii, ujal se vedení budějovického neurochirurgického oddělení primář MUDr. Vladimír Chlouba. Ještě do konce roku 1994 bylo pracoviště perzonálně posíleno o MUDr. Martina Janatu a 1995 o MUDr. Jiřího Fiedlera. Díky nástupu nových technologií došlo záhy k rozvoji instrumentovaných výkonů na páteři. V této oblasti se profiloval zejména dr. Janata. Doktor Fiedler uplatnil postupně své anatomické znalosti v oblasti mozkové chirurgie a edukační činnosti. V dalším období se podařilo zavést přes výraznou nelibost ze strany chirurgů extrakraniální operace na karotických tepnách. Tato problematika se pak stala jedním z ústředních témat publikační a prezentační aktivity pracoviště. Operace mozkových aneuryzmat se staly v té době pravidelnou součástí operačního programu. Nastaly zároveň pozitivní změny organizační, které byly nutnou podmínkou dalšího rozvoje pracoviště. Operační sál byl k dispozici každý den, z toho třikrát týdně se operovalo na dvou sálech. Zásadním zlomem z hlediska provozu bylo přestěhování do rekonstruovaných prostor chirurgického pavilonu. Tím došlo k rozšíření lůžkové kapacity: 21 lůžek standardních a 5 lůžek na JIP. V roce 2000 byla instalována první magnetická rezonance. Ve stejném roce oddělení zorganizovalo první ročník CENS (Central European Neurosurgical Society) mikrovaskulárního workshopu na Akademii Věd ČR. Akce byla zaměřena na nácvik mikrochirurgických technik mladých lékařů v laboratorních podmínkách. Vzhledem ke kladné odezvě se workshop periodicky opakoval a v roce 2012 proběhl již 7. ročník. Po zrušení českobudějovické vojenské nemocnice a jejím sloučení s nemocnicí civilní byl na naše pracoviště převeden z vojenské chirurgie MUDr. Milan Forst, který zde pracoval v letech 1998-2001 a poté přestoupil na kardiochirurgické oddělení. V roce 2001 získalo pracoviště peroperační navigační systém. Na konci téhož roku nastoupil MUDr. Ondřej Teplý a krátce poté MUDr. Drahuš Sokol. V roce 2001 byly v Českých Budějovicích uspořádány Pracovní dny České neurochirugické společnosti. Od roku 2002 začaly být rutinně prováděny neurointervence. Na počátku to byly angioplastiky karotických tepen, brzy poté i výkony intrakraniální. Neurointervence zavedl MUDr. Luděk Štěrba, postupně se zapojil MUDr. Jindřich Sova. Spolupráce s intervenčními radiology je v současnosti velmi úzká, jsou integrální součásti týmu včetně indikačních rozhodnutí. Dr. Martin Janata ukončil své působení na pracovišti v roce 2003 a zároveň byl přijat do stavu MUDr. Petr Řehoušek. Následující rok nastoupil MUDr. Martin Bombic a v roce 2006 neuroložka MUDr. Lucia Baránková. S jejím příchodem nastává éra intraoperační elektrofyziologické monitorace. Spolu s navyšováním počtu operačních výkonů (od roku 2009 se čísla pohybují kolem 1700 operací ročně) dochází v této době k mohutnému personálnímu posílení: MUDr. David Měšťan, MUDr. Klára Reiserová , MUDr. Milan Nevšímal, MUDr. Jakub Šefr, MUDr. Petr Košťál a MUDr. Tomáš Vokáč.
Pracoviště opustil dr Sokol, který přes Seattle, Pittsburgh a Glasgow zakotvil v Anglii na konsultantské pozici. Doktor Přibáň nastoupil na pozici primáře Neurochirurgického oddělení FN Plzeň. Na dvouletou spondylochirurgickou stáž do Nottinghamu nastoupil dr. Řehoušek, který zde také získává konzultantský post. Ve stejné době odchází zpět do Prahy dr Baránková. Na místo elektrofyzioga po ní nastoupil z Ústřední vojenské nemocnice zkušený MUDr. Svatopluk Ostrý. Místo vrchní sestry po Marii Adamcové převzala Olga Pouzarová, která je vrchní sestrou dosud. V listopadu 2011 byl budějovickými neurochirurgy pořádán Výroční kongres České neurochirurgické společnosti ve Frymburku na Lipně s bohatým mezinárodním zastoupením.
Na pracovišti se provádí v posledních letech stabilně 1600-1800 výkonů za rok v plném rozsahu spektra, s vyjímkou dětských tumorů a funkčních stereotaktických zákroků. Garantem endoskopických výkonu je dr. Teplý, spondylochirurgii rozvíjí dr Řehoušek, mozkové chirurgii a bazi lební se věnuje dr. Fiedler. Ambulantně je ročně ošetřeno 10500 pacientů. Téma operační léčby mozkové ischemie je nadále ústřední. V roce 2010 byl implementován software kvantitativní MR angiografie a peroperační flowmetrie. Tuto komplexní technologii využívá pracoviště jako jediné v České republice.
Neurochirurgické oddělení České Budějovice je součástí Traumacentra, Komplexního cerebrovaskulárního centra a onkologického centra České Budějovice.
(autoři Kozler, Přibáň a Chlouba)