Historie NCH kliniky FN Olomouc
(zpracoval M. Vaverka)
Zakladatelem olomoucké neurochirurgie byl prof. Bohuslav Zapletal. Začínal jako všeobecný chirurg v týmu věhlasného prof. Rapanta. Jako i na jiných velkých klinikách, neurochirurgické operace prováděl tehdy pouze přednosta jako koníček, ale Rapant už od roku 1945 Zapletala pověřoval prováděním přístupů do nitrolebí i k páteři. V Olomouci po válce díky návštěvě amerických „Unitářů“ v roce 1946 a následné stáži Rapanta v USA nastal velký chirurgický boom. Podařilo se objednat řadu nových přístrojů pro reanimaci, nástroje pro chirurgii hrudní i pro neurochirurgii, začala se používat endotracheální narkóza, provedly se první jednoduché kardiochirurgické operace ( Botalova dučej). První poválečný československý chirurgický sjezd v roce 1949 v Olomouci byl prezentací vysoké úrovně místní chirurgie. V témže roce se Zapletal začal věnovat z příkazu šéfa plně neurochirurgii, v té době „popelce“ chirurgie.
Prof. Zapletal započal svoji činnost na 9 vyčleněných lůžkách I. Chirurgické klínky a teprve v roce 1958 založil samostatné oddělní v budově bývalého kláštera. Z řady lékařů, kteří prošli oddělením je nutné zmínit prim. Zdeňka Fišera, který přišel v roce již 1959 a po specializaci se stal na dlouhou dobu šéfem ostravské neurochirurgie. Prof. Zapletal navázal úzké místní vztahy s prof. Mikulou – neurologem a prof. Klausem významným českým radiologem a společně rozvinuli předoperační diagnostiku, založenou na pneumoencefalografii, přímé karotické a výjimečně i vertebrální angiografii a na kontrastním vyšetření páteřního kanálu.
Prof. Zapletal pak posunul v 60. letech olomouckou neurochirurgii na vysokou celostátní úroveň ve všech oblastech, včetně chirurgie cévní, prováděné i za hluboké hypotermie, chirurgie epilepsie včetně hemisferectomie a také zavedl kompletní neuroonkologický servis, včetně peroperačního vyšetření nádorové tkáně. Spolupracoval úzce s akademikem Petrem, pracoviště navštívil po jeho návratu z dlouhodobé stáže v USA. Spolupracoval tehdy i s významným slovenským neurochirurgem doc. Žuchou. Zapletal se habilitoval v roce 1964, byl průkopníkem funkční stereotaktické neurochirurgie a s nepřesným Kirschenrovým přístrojem dosáhl řady výborných léčebných výsledků. Jeho snaha o získání podpory pro rozvoj této metody v Olomouci na ministerstvu přes Kunce narazila na odpor. Akademik Kunc se v té době domníval, že neurochirurgický výkon bez kontroly zraku není bezpečný. Paradoxně pak ale stereotaktické oddělení v ÚVN založil. Prof. Zapletal se k funkční neurochirurgii vrátil, využil svých anatomických studií a přístupová cesta ke strukturám v oblasti tentoriální incisury „supracerebellární- infratentoriální“ bývá v řadě literárních pramenů spojována se Zapletalovým jménem. Existuje několik výukových filmů, nejznámější je soubor 9 pacientů s pinealomem. Originální bylo v té době i vyřešení nasální likvorové píštěle transkraniální tamponádou sfenoideálního sinu.
Krátce po okupaci Československa v roce 1968 využil profesor Zapletal nabídky expertního pobytu v alžírském Oranu a v roce 1971 pak odsud emigroval do Holandska, kde v Leidenu pokračoval ve své neurochirurgické kariéře a zde ji i ukončil. Československo navštívil až v roce 1990 jako účastník Výročního kongresu Čsl. Neurochirurgů v Mariánských Lázních.
V roce 1976 získalo oddělení status kliniky pod vedením primáře Koutného, který zemřel po těžké nemoci ve věku 51 let a přednostou se v roce 1980 stal Doc. Andrš a témže roce začal svoji neurochirurgickou kariéru i autor sdělení. Počet operačních výkonů narostl ze 368 v roce 1976 na 551 o deset let později. Po tragickém úmrtí Doc. Andrše v roce 1989 se stal na necelé dva roky pověřeným přednostou Doc. Vaverka, který v roce 1990 navštívil v Leidenu prof. Zapletala a seznámil se tak s popsanými začátky neurochirurgie v Olomouci. V roce 1996 byl zahájen provoz v nové přístavbě. NCH klinika tak získala další lůžka, druhý operační sál a samostatnou 9 lůžkovou jednotku intenzivní péče. V roce 1985 získala Olomouc CT a počátkem 90.let i MR. Dislokace klínky mimo vyšetřovací komplement byla vyvážena velkou flexibilitou a samostatností především v nezávislosti na pooperační intenzivní péči. V období 1991 – 2012 vedl kliniku prof. Houdek a po jeho odchodu do důchodu se vedení po vyhraném konkurzu ujal v září 2012 znovu Doc. Vaverka, který od roku 1986 pracoval na klinice ve funkci primáře.
V současné době se výkon kliniky především díky ekonomickým limitům zastavil přibližně 1 600 výkonech ročně, na 34 lůžkách ( včetně 9 JIP) pracuje 7 specializovaných neurochirurgů, 2 anestesiologové a jedna neuroložka, zaměřená na elektrofysiologii. Klinika je součástí center neurovaskulárního, traumatologického, onkologického a patří mezi spondylochirurgická pracoviště kategorie A. Aktuální je přestavba historické budovy Franze Josefa, která by koncepčně soustředila všechny chirurgické obory, včetně přímé návaznosti na centrální příjem, intenzivní péči a centrální operační sály.